Opravdu jsou vklady u bank pojištěny?

 „Kdepak investování do fondů! Raději budu spořit na „stavebku“, vklady tam mám pojištěné.“ Zcela jistě jste již podobnou větu slyšeli. Krachu banky, stavební spořitelny, penzijního fondu nebo družstevní záložny se nikdo téměř nikdo nebojí. Proč by také měl, když jsou všechny vklady pojištěny. Ale kým? Jakým způsobem jsou naše vklady pojištěny, do jaké výše a z čeho se případná ztráta hradí? Stačily by peníze pro všechny?

 

Institucí, která má dle zákona vynahradit ztrátu klientům zkrachovalé instituce až do výše 100.000 EUR (cca 2,5 mil Kč), je Fond pojištění vkladů. Rezervu Fondu tvoří ze zákona každoroční příspěvky bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen (všimli jste si, že chybí Penzijní fondy? Není to překlep.), u kterých jsou vedeny ony pojištěné vklady. Pro nás klienty je to skvělá zpráva, nemyslíte? Máto však jeden háček.

 

V současné době má Fond k dispozici cca 24 miliard korun. Stačila by však v případě krachu nějaké větší banky či stavební spořitelny tato rezerva pro všechny její klienty? Vezměme si jako příklad Unicredit Bank CZ, jakožto jednu z menších bank na našem trhu, co do počtu klientů. Objem vkladů jejích klientů dosahuje cca 178 miliard Kč. Jsou to jednoduché počty. V případě krachu české pobočky by Fond v průměru proplatil necelých 14% vkladů.  Jak by tomu bylo v případě Českomoravské stavební spořitelny? Objem jejích vkladů ke konci roku 2011 činil 156 miliard Kč (zdroj Peníze.cz). Náhrada z fondu by tedy vystačila pro pouhých 15,4 % vkladů.

 

V případě „nouze“ si Fond může obstarat finance buď úvěrem, který bude s úroky splácet, nebo požádá o bezúročnou výpomoc ze státního rozpočtu (do kterého přispíváme my, daňový poplatníci). Následné období může Fond nařídit bankám, aby zvýšily své příspěvky, což pro nás klienty také není dobrou zprávou – banky by tak s největší pravděpodobností navýšily poplatky, aby si zachovaly svou ziskovost.

 

Pro Fond pojištění vkladů je tu ještě jedna „pojistka“ a pro nás nemilá zpráva: „Právo oprávněné osoby (klienta zkrachovalé instituce) na plnění z Fondu se promlčí uplynutím 3 let ode dne stanoveného jako den zahájení plateb.“ (č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, § 41h). Stručně řečeno. Pokud do 3 let nesežene peníze na vyplacení věřitelů, tak již nic doplácet nemusí. Jakou variantu byste si vybrali, kdybyste byli v roli zmíněného fondu?

 

Prostřednictvím spořících nástrojů jako je stavební spoření, nebo penzijní připojištění také investujete – podle zákona do státních dluhopisů. A jak to funguje v případě investování do podílových fondů? Jste majiteli podílů ve stovkách nadnárodních společností, které jsou oproti státnímu rozpočtu ziskové a usilují o neustálý růst svojí hodnoty. Nepracují pouze na 4 leté intervaly a pravděpodobnost krachu všech společností najednou je asi tak pravděpodobná, jako že bude příští rok státní rozpočet v plusu. „Ale nemám garantovaný výnos a státní podporu!“, můžete namítat. Ano, je to tak, ale upřímně, za posledních pár let došlo u stavebního spoření ke snížení průměrného výnosu ze 4,5% na 2% a snížení státní podpory z maximálních 4.500 Kč ročně na 2.000 Kč. Myslíte si, že takto má vypadat garance?